Ano, milý pane Fitzgeralde, mé přesvědčení je stejné, ale co když letos léto nepřijde? Zemřeme uvnitř?
Velký Gatsby a samota v dešti, doma zase není doma a schody nepříjemně studí. Ale je mi to všechno jedno, sedíme dál a posloucháme Crystal Castles nahlas a nejsme ve škole. Vůbec nevím, jak moc budu plakat 14. června, když budu doma a ne v MeetFactory, děkuju mami. Fakt.
Teď mě pálí slunce do zad, svítí sem z otevřeného okna. A já jsem doma, i když bych měla být někde jinde.
Vlastně ale doma vůbec nejsem, víte. Praha čeká. Opět.
a květen končí
.tohle a unicorni na papíře. (a docela dlouho jsem nebyla pevně obejmuta. nekonečně nekonečné achjo a zamračený smajlík)
dnes. jakoby se spojovaly dva světy. tmavá mračna a slunce. bylo to v jistém smyslu inspirativní a uvolňující, sluneční paprsky mezi vším tím černem. občas si čtu za chůze. and we all stare at the same sky. (není to hezké?)
A tak. Protože mé vlasy mají stále více energie než já, protože se stále děsím všeho a všech, protože listopad není tak daleko a léto ještě blíž! (mám silný nepořádek v pocitech)
Bude pohoda (ať už s velkým či malým p, ale nedělejme si iluze), slunce všude a mé vlasy ve větru (poslední dobou mě baví když přes ně nevidím.)
Aneb poslouchala jsem nové album Crystal Fighters a cítila se u toho tak nadneseně, trošku provinile kvůli tomu že je to tak nekonečně zamilované a vlastně i dost šťastně, protože vím, že se to blíží. Léto. Léto co je ukryté v těch hezky kýčovitých písničkách.
(můj nejmilejší Holandský suvenýr, hned po něm Dirty od Sonic Youth, creepers a pak modřiny na nohách)
ale stejně mám pořád trochu padavý pocit, stejně cítím kusy smutku. nezmizí. nezmizí jen tak. snad si to nečtete.
(x)
Mám za sebou upršený týden v Holandských městech, nezbylo mi z něho moc míru v duši, jen další položka na seznamu míst, kde bych moc ráda pár let žila. A těžko se o tom týdnu vypráví, nikdy nevím co odpovědět na otázku "jak bylo?".
Je krásné jezdit na starém kole a ještě krásnější vidět tolik takových kol pohromadě. Je zvláštní míjet všechny ty spousty zajímavých lidí a cítit se jako bych k nim patřila. (Zamilovávání se do kolemjdoucích mi jde stále perfektně.)
A je úžasné vidět moře mimo letní sezónu. Slyšet jak vlny šumí, malovat do písku, pozorovat radost kolem a nechat vítr hrát si s mými vlasy. Nevidět nic a zároveň vše. Byl to okamžik nekonečných pocitů. Okamžik, kdy hudba zněla tak jak nikde jinde.
Moc si přeji abych tam tenkrát zůstala. Navždycky. Holland, I love you!
Prosím, nechte mě pracovat v record storu! A dejte mi gramofon, děkuji.
(a je mi líto, že kvůli dešti nemám tolik fotek co bych chtěla. A že fotky nejsou takové jaké jsem si je představovala než jsem odletěla a byla chvíli Lucy in the sky with diamonds.)
A možná udělám tumblr nebo něco se zbylými fotkami, je toho moc! (A zároveň vlastně téměř nic.)
(Video točené v Amsterdamu. Přesně tak to tam vypadá, i za deště! /Ach ano Jaku, stále si tě chci vzít, neutečeš/)
(žlutavé tečky z trávy zmizely rychleji než jsem čekala, u přechodu leží mrtvý holub.)
A budu alespoň na chvíli Lucy in the sky with diamonds. Diamanty budou jen jako, ale obloha doopravdická. Děsím se toho a zároveň se těším až si tam někde nahoře uvědomím, že jsou kolem všude mraky a že nejsem nohama na zemi, i kdybych chtěla. Zvláštní pocit být výše než všechno. Výš než lidi co se nad vámi pořád povyšují, výš než nejlepší místa kde jste kdy byli a výš než létající chmíří z pampelišek.
Holandsko. Zítra. Zvláštní.
wish me luck.
(místo toho, abych se radši pořádně balila zase spřáteluji náhodné věci -_- )
(Jeden z několika důvodů proč tak moc chci navštívit Holandsko. Plus ještě videoklip k Lighting Bolt od Jaka Bugga.)
A tak jsem zaplnila (aniž bych to před tím věděla!) poslední stránku sketchbooku. Magic.
Je konec.
Otvírám nový.
V noci z pátku na sobotu jsme postupně roztrhali nejmenovaný časopis pro mládež. Na malé kousíčky.
Ze spousty pátečních večerů a nocí mi zůstávají kusy papírů (třeba setlisty, nebo nákupní seznamy) a vůně cigaret.
(s cigaretami si nerozumím.)
(zamilovávám se)
(do Radiohead.)
(pomalu ale jistě)
(děkuju.)
Majáles byl vážně fajn, i když jsem byla občas myšlenkami na několika místech. Po dlouhé době jsme byli zase všichni přáteli a rozdávali si objetí navzájem. A udělala mi radost I., že se ozvala .
Ponožky s kočičkama jsou veselé a Holandsko se blíží.
A přes to všechno mám pocit jako bych..
jako bych zase začala padat.
takřeknikouzlokdyžpadášdolůspadnešdonáručekonkrétníhoněkoho
ok.
bye.
Doufám, že to jen tak brzy nezmizí, že bude Still Life znít stále stejně jako poprvé a že zítra nebude pršet.
Období kolem Majálesu jsem měla vždycky ráda, minulý rok to bylo snad jedno z nejdůležitějších období vůbec. Ach, spousta nostalgie. Všude.
Omlouvám se, ale mám ráda hýbající se obrázky s mým životem.
A mám ráda teplé květnové noci.
Všechno je zvláštní.
(a pampelišky už začínají odkvétat a měnit se v chmíří! a pak zmizí, s větrem co si tak rád hraje s mými vlasy.)
(Zastavily se nám hodiny, ale berme to jako skvělé znamení!)
Jsem home alone, cítím se nekonečně a užívám si déšť za okny. Po delší době poslouchám víc MGMT a je to strašně hezká nostalgie, poprvé jsem jim propadla na začátku května minulého roku, takže si z nich dělám takovou malou květnovou tradici.
A moje sbírka pseudo věcí se rozrostla o nové pseudo vansky za třistapade. yay.
ne, neptejte se mě, proč jsem to udělala. ale.. asi takhle nějak zní mgmt v mé hlavě. A ti unicorni jsou strašně děsiví.
