květiny

Na louce pleteme věnce z pampelišek a posloucháme Lanu Del Rey, jíme jahody s Nutellou a fotíme analogovými fotoaparáty. Tančíme bosy (i když to neumíme) a nevíme kolik je hodin, protože čas neexistuje. 

Přes den se radši soustředím na vymýšlení skvělých okamžiků (které jednou uskutečním!) než abych se soustředila na realitu, a je to lepší, cítím tak slunce. S mými školními výsledky to jde asi trošku do háje, ale nevím, nějak mi na tom nezáleží.

Baví mě dívat se na Freaks and Geeks (nemusím nad tím moc přemýšlet a Sam dělá skvělé pokřivené výrazy) a zasekla jsem se ve čtení (nějaké slabé čtecí období, achjo). A venku je stále světlo a to jsou už přesně tři minuty po osmé hodině. No není život zase jednou hezký? (je.)

Usmívám se, i když nemám ráda jak vypadá můj úsměv (a nedokážu si představit, jak bych vypadala jako blondýnka).

A objevuju spousty nepřemýšlecích písniček, děkuju last.fm!

dvojtečka závorka

Prosím, více takových dnů s milými lidmi jako jsou T. a M.!
Zase jsem byla chvíli doma, jezdila vlaky a po dlouhé době měla jahody. A tak. Praha je fajn.
a cítím se happy. jaro in my mind!

   

 this
a zapadlé koncerty v místech co vypadají jako obývák, můj tradiční 11:30 autobus, milé duše, pampelišky&sedmikrásky, Freaks and Geeks, odrazy v oknech a zničené silonky číslo 68234.

:)

-

A jednou
jednou odejdeme k moři
nemusí být léto, na tom nezáleží, stačí jen šumení kolem
nebo pojedeme do Paříže jen tak sedět pod Eiffelovku, každý si vezmeme zápisníky a budeme kreslit naše obličeje
a nebo se vydáme na Glastonbury a navzájem se sobě ztratíme.

(vážně bych chtěla v životě dělat takové věci se všemi milými lidmi na které jsem kdy narazila.)

můj oblíbený kus papíru

Máte taky kapely, které máte rádi už jen kvůli jejich názvu? Třeba Bleeding Knees Club je strašně moc lovely název. Nebo Wild Nothing, ten je šíleně nekonečný. A nebo Sonic Youth, ten hezky zní.
A tenhle playlist, nějak tak se teď cítím (pokud mi do toho něco zrovna nevleze a odejde mi veškeré slunce..  protože Lana sice říkala Don’t trust anyone, ale já jsem ji neposlechla)

a já jenom doufám, že tohle období není jako žvýkačka.

...co je dobrá jen prvních pár minut.

mé náladovosti stále nerozumím.
ale
usmívám se
víc.
hlavně se tak nesmím upínat na minulost a představit si, že budoucnost je jen abstraktní slovo bez významu. písmena nejsou velká, protože nemají sílu růst, já už také nevyrostu. je čas na arcade fire (nekonečně miluji jejich texty, to co z nich cítím and so on. nějak to nedokážu vyjádřit slovy), bosé nohy, mentolovou čokoládu a sluneční brýle, které mi padají z obličeje.
jenom je škoda, že minulý týden nebyl nekonečný ne, byl tu, skončil, tak to bývá, věc co musíme dělat je sledovat jak okamžiky umírají. ale neodchází úplně. konce dávají začátky. začátky novým věcem.
ok.
pořád to není úplně ono, ale bude. někdy.

But I've never felt more alive.

tedy, teď mi to tak trošku připadá.
x
A ani nevím, co mám o tom exciting weeku co skončil před několika hodinami odjezdem holandských studentů, říct. Je toho tolik!
Poznala jsem spoustu nových lidí, kteří mě mají rádi a konečně jsem se cítila, že někam zase zapadám (dlouho mě nic tak nepotěšilo! :) Ano, toho smajlíka jsem si nemohla odpustit). Být lehce drunk je příjemný pocit, protože je to neobvyklé, mluvit anglicky je občas těžší než se zdá,  sdílet týden pokoj s neznámou avšak strašně moc milou a cool slečnou je povznášející, učit se holandská slovíčka co se skládají ze samého sexy chrochtání je vtipné, protože je to strašně těžké, objetí neztrácejí své kouzlo a je fajn cítit se z toho všeho tak jak se cítím.
Aneb ať žijí výměnné pobyty.

A za tři týdny jedu do Holandska já. Nemůžu se dočkat, ale.. bude to pak hodně zvláštní moment, když se se všemi budu loučit s vědomím, že už je nejspíš nikdy, minimálně ne takhle pohromadě, neuvidím. Bude to smutné.

a asi tak nějak mi (ne)fungoval foťák, jedna z nejhorších chvíli ever. kdyby někdo věděl, čím to mohlo být způsobeno, ať mi dá prosím vědět

vyteklý oční linky

Tak nějak nevím. Ale od té doby co jsem si řekla, že "teď a v tento moment začíná šťastné období" to zatím víceméně jde. Snažím se usmívat i když nemusím, poslouchám hodně dreamy hudby a snažím se tolik neupínat na minulost a nepřemýšlet tak moc nad budoucností. Ale není to jednoduché, fakt ne.

Až moc očekávám. To, na co čekám se neobjeví ani náznakem ale za to se objevuje spousta věcí, na které jsem ani nepomyslela. A docela mě to baví, v rámci možností.
včera. achjo.
Nemůžete skoro-neplakat, když při odchodu z klubu začne hrát Islands od The xx, když se nestalo pár věcí a když ani nevíte, jestli jste šťastní nebo ne. A vytekly mi oční linky, mám černo v tašce a baví mě polední cesty autobusem den po koncertech, kdy mám spoustu zvláštních nálad v sobě.

anyway, úsměvy jsou milé. a některá objetí zbytečná v porovnání s jinými.

A dnes mi bylo venku poprvé opravdu horko. Hurá. Zima je pryč.
nenávratně.
a já mám ráda ten úsměv.
nenávratně. (achjo.)
.

Parky, náměstí a stromořadí

(všimli jste si krásy slova stromořadí? alej není tak hezké.)
s čokoládou na chodníku a mentolovým lakem na nehtech se snažím. Snažím se aby můj život zněl víc jako tohle, nedívám se tam kam nemám a dneska jsem měla svůj první nanuk v tomto roce, takže new start is here. (no vážně, po nekonečné zimě jsem šla venku v šatech s pomerančovým domácím nanukem od drahé S., není to uvolňující?)
Bude milé vidět své fotografie na zdech v chodbě našeho rozpadajícího se divadla, jako bych toho najednou hodně řekla a mnoho lidí poslouchalo a vnímalo.

A bojím se, že nepoznám až skončí tohle špatné období a začne to nové, lepší. Bojím se, že pokud nepřijde nějaká opravdu výrazná změna, nová barva, tak si pořád budu myslet, že jsem too sad. Takže si řekněme, že lepší časy začaly dnes. S nanukem, tryskáčema na obloze, s tímhle, s potřebou teď někoho obejmout a s těšením se na pátek a tisíc jiných věcí.
úsměv.

Světla

Turn On The Bright Lights od Interpol je definitivně mým nejoblíbenšjším albem ever.
nesnáším svůj pokoj
když chci plakat tak to nejde
a po tom co jsem vzdala čekání na slunce, slunce přišlo. Funguje to tak všude? Protože vzdávání se mi asi moc nedělá problém.

Mám nový playlist, stvořený ve vlaku. Miluju cesty vlakem, to jakou atmosféru mají ty staré špinavé sedačky a špinavá skla kupé (pendolino se může jít vycpat), to jak se za okny hýbe svět a to, kolik lidských příběhů se na chvíli spojí s vámi.
A až spolu jednou půjdeme na čaj, povím vám o chvílích uvnitř pařížského metra, to je téma o kterém jsem schopná mluvit hodiny. Teda, alespoň si to myslím.
Chci být trošku míň weirdo, teda spíš, chci aby mě lidé kolem jako weirda nevnímali, protože nejsem. Chci aby můj pokoj měl bílé stěny a nový nábytek, chci aby nemocné duše kolem mě byly uzdraveny a chci aby to dnešní slunce vydrželo až někdy do další zimy.

Mám zásobu černobílých francouzských krátkometrážních filmů, na které se v nejbližší době podívám. A snažím se smířit se sama se sebou pomocí narcistických fotek. ok. bye.

(Vůbec tu nevypadám jako já. Ale Unknown Pleasures to sluší jako vždy)

We don't wanna die in the ocean

Je to všechno nějak nekonečné. Ale ne nekonečné v tom hezkém a poetickém smyslu. Nevrmajnd.

Má pomyslná sbírka pseudo věcí se rozrostla o pseudo moleskina za pěta třicet. A už jsem vzdala čekání na slunce.
A víte co? Je skvělé vědět, že existuje kapela s názvem The Unicorns, že mají neobvykle roztomilé písničky s roztomilými texty (x x) a že za měsíc a něco bude Majáles, že za týden a jeden den přijede Tessa z Holandska a že za měsíc a týden pojedu do Holandska já. (Ano, jsou věci o kterých ráda mluvím znovu a znovu, protože je to pořád lepší než si stěžovat na to, co je není a mluvit o tom, co cítím. Protože nobody likes sad girls. Smutné.)

Potřebuji jednu duši na peřinové neděle s čokoládovým dortem a Sedmikráskami, na slunečné soboty v trávě v parku s tousty a páteční odpoledne s čajem a sušenkami. A na rozumění tomu tichu mezi námi.

 Moje zeď se mění, je to jako bych ukončila starou životní etapu sundáním starých obrázků. Nezlobila bych se.

Ani nevíte jak je těžké zachytit ptáky v letu (a jak je těžké odstranit moje pocity toho, že vůbec nikam nezapadám)