malé osobní jaro

Představmě si, že je venku spousta sedmikrásek a že jsou naše duše vesele puntíkované.

Že na nás někdo myslí a skládá pro nás písně,

že léto bude brzy

a že se nám povede obejmout všechny lidí, které obejmout chceme.

:)

malé osobní myšlenkové jaro.

jen tak. i když nemám(e) důvod.

 Miluji atmosféru babiččiny knihovny. Miluju jak zní jméno Fitzgerald a ráda ho vyslovuji. A mám ráda odrazy v oknech.

Díky za tento playlist (Jana Hunter, Beck, písnička Wolverine a spousta dalších.)

za čajovny

a za tuhle písničku od Daniela Johnstona, uklidňuje mě.

malé osobní jaro a těsné teplé objetí všem, co o to stojí :) 

ok. bye.

Kam zmizí kofein z kávy bez kofeinu?

a kam jednou zmizím já?
Hromadné snídaně v barevných pokojích mých přátel.

Nový přírůstek na lookbook.

Počasi vhodné pro spáchání sebevraždy.

A tolik dalších fotek, co vám chci ještě později ukázat.

Doufám, že vaše dobrá nálada nemá tak křehkou skořápku jako ta moje.

Že u vás nesněží tolik jako tady 

a že se modlíte za mě, abych mohla jet na Coloursy (a tisíc dalších věcí.)

x

A dala bych cokoli na světě za účast  na Glastonbury a za to, aby mi Jake Bugg přišel v krabici domů a řekl mi "Hi, my name˙s Jake Bugg" pak jsme se objali a pak zase klidně odjel. Seriously. Víc nežádám. (možná už jen sňatek)

kdekoliv

Vítr neustává, hází mi s vlasy a je nesmírně studený. Jaro, prosím, už přijď.

Jsem weirdo. A nechci být.

Jake Bugg je nekonečně božský (zamilovávání se do slavných hudebníků se mi stává opravdu často) a je mi z toho opravdu smutno.
Těším se moc na atmosféru Amsterdamu (už v květnu!), na Majálesy, malý hudební festival co budeme, snad, pořádat u nás ve městě, na bosé nohy v trávě, na všechny moje tripy do Prahy, na všechny knihy co se chystám přečíst a na dopisy co mi kdy za život ještě přijdou.
Takže je vlastně pořád se na co těšit, mám důvod vstávat z postele.
A tohle mě nepřestane vracet zpátky do MeetFactory.

(a)way

Dopoledne v dobré společnosti s Janou a Danielem.

Odpoledne s babiččiným čajem

a zmrzlými prsty.

 (Vlny) a já ještě před tím, než se to nějak celé pokazilo. 

Chtěla bych mít na pár dní krátké vlasy vypadat s nimi jako Jean Seberg v A Bout de Souffle, chci aby moje léto bylo takovéhle a svět měl přesně takové barvy (a abych se přátelila s kapelními muži, jedla spoustu melounů a nebyla ani jednou za ty dva letní měsíce sad and upset.) a chci, abych už nebrečela u filmů v těch nejvíc nepochopitelných okamžicích (ne, kecám, asi mě baví plakat jen tak když k tomu asi nemám důvod.)
méně slz a více úsměvů všem.

The more one talks, the less the words mean.

Chce se mi mluvit čím dál méně, ale okolí na to není zvyklé.

Ráda bych šla někdy na schůzku s člověkem, se kterým bychom se na sebe pouze dívali a jen občas prohodili pár slov.  A ani jednomu z nás by to nepřipadalo divné, jen zvláštní, v tom hezkém slova smyslu. A s máslovými sušenkami a teplým čajem.

Mám totiž studené ruce. 

Rozhodně byste se měli podívat na Vivre Sa Vie. Anna Karina je naprosto úchvatná, francouzština se krásně poslouchá, je tam spousta cigaret a černobílé filmy inspirují.

A je mi líto, že nadpis není ve francouzštině. Věřili byste, že je opravdu těžké najít citát z francouzského filmu jinak než v angličtině? Chci umět perfektně francouzsky čím dál víc.

čím dál víc.

A je těžké určité věci  nevnímat.

čím dál víc.

Horší se to? Lepší se to? nevím. Každopádně je krásné mít po měsíci zase sluchátka a vytvářet si jiné světy se Sleep Party People a osamělým chodníkem.

samovznícení

Občas si představuji, jaký by můj život byl, kdyby byl sníh teplý.

Kdybych mohla občas zmizet nebo se zneviditelnit

A kdybych alespoň na chvíli vystoupila z téhle horské dráhy.

Zapisuji si některé stránky Vln, kde mě něco zaujalo nebo ve mně něco vyvolalo. Jakkoliv. Dnes se rozloučíme.

Doufám, že neonemocním, těším se na mé nové holandské přátele, ve škole se cítím hůře a hůře, snažím se to nevzdávat , šetřím úsměvem a zase se chci vdávat (Jake Bugg!Jake Bugg!).

Francouzština je krásný jazyk a přeji si ji umět víc než teď.

Pokud vyjdou všechny věci, které chci aby vyšli budu zase o něco celistvější.

Ztrácím kontrolu.

A mám vás ráda, protože je vás tu něco přes 80 což je asi moje skromná zatím nespočítaná sbírka svetrů krát 8.

Machines have less problems. I’d like to be a machine, wouldn’t you?

Hezké dny se sluncem (i když je zataženo), levným humorem, čajem a rozjetými oky na silonkách.

Výstava Od Tiziana po Warhola je skvělá, kdo jste ji ještě nenavštívili, do konce března máte čas.

Vždycky mě fascinovaly projektory a lidské ruce. Dohromady je to ohromující.

Začíná přibývat věcí, na které se můžu těšit, díky kterým budu mít větší chuť vstát ráno z postele, mám novou bundu, méně peněz. Jím banány a piju pomerančovo-banánovej džus. Po dlouhé době jsem udělala spontánně nový playlist. Dneska se zúčastním menší music session s mými přáteli, zrovna teď je venku slunce a těším se, jak se jeho paprsky dotknou mé kůže.
Všem posílám úsměv.
bye.

(poznámky v závorce)

(Mám ráda ty nápadné pohledy, co jsou však jen jako letmé poznámky v závorce všedních dnů.
Nemám ráda mou husí kůži ze studeného větru, mám ráda mou husí kůži, když se na něco těším.
Mám radost z malých roztomile vypadajících knížek, které se vlezou do kapsy.

Nebo do poštovní obálky.
Bylo by vesmírné půjčovat si knihy s lidmi v podobě pošty, něco jako vyšší level dopisování. Pokud můžu, často si v knihách podtrhávám věty a myšlenky, co mě nějakým způsobem zaujaly nebo ve mě vyvolaly určitý druh emocí.
Jaké by to bylo poznávat lidi podle vět, které si podtrhly v knihách?
Někdy bych to chtěla zkusit.

Propadla jsem mu. Poslechněte si ho prosím. Ne jen jednou. Dělá mi radost.

Vesmírná nálado, kde jsi?
Dnes večer jdu pryč. A bojím se, že opět přestanu mluvit a všichni na mě budou naštvaní. zase.

Zbývá mi asi 50 stránek Vln a vím, že se bude těžké rozloučit.
Taky je vám občas líto, když se kniha blíží ke konci? A vy se musíte rozloučit se všemi lidmi, slovy a pocity?
podruhé už to totiž není jako napoprvé.
/a věděli jste, že polštáře rozhodně nenahrazují lidská těla?/ )

Whatevering

Pohlcena slovy, větami.
Stále padající.
Kde jsou všechny ty puntíky?
Čekáme na jaro. Jsme šedí a občas modří. Všichni.

(vymýšlím jméno pro mou neexistující kočku.)
(Fascinují mě fotky s mrtvými ptáčky. Ale tím nejsmutnějším způsobem)
(stále mám radost z koloušků.)

(já a mí muži s cigaretami, já a mé nenápadné podtrhávání myšlenek ve vypůjčených knihách.)

Noční hudební nálezy, zase.
Tohle je moc milé. Whatever nálada. Těším se, až si to pustím v létě, kdy mě bude slunce pálit do zad a občasný závan větru bude tím nejlepším vysvobozením.
(víte, že psát všechny věci hned jak vás napadnou je strašně uvolňující?)
(A že tohle makes me happy and sad zároveň? Nostalgie. Květen. Zase přijde. Těším se. Ale na léto víc)
objetíobjetíobjetíobjetí

A mentolová barva.
A šaty, s mašlí i bez.
(Je hezké být dívkou.)

maliny

Stýskání po věcech, které jsem nikdy nepoznala.

A touha po nikdy nenavštívených místech.

Doma co není doma.

A malinová ovesná kaše, co nevypadá vůbec hezky.

Vlny stále šplouchají a šumí.

Proč nejsem Alice Glass?
A proč nemám kočku?

Taky tak máte rádi vůni knihkupectví?
(A vůni starých i nových knih)

A tohle
ani nevíte jak moc jsou pro mě všechny tyhle zbloudilé duše důležité

nevědomost

a zmatenost.
hudbou, knihami a okolním světem.
ale užívám si to.

Vlny

A jízdenka z devátého září 2012, kdy jsme zachytávali poslední okamžiky letních prázdnin a snažily se v sobě uchovat ty nekonečně šťastné pocity.

pseudo creepers. jsme kamarádky. od teďka. 

J’ai tué ma mére

Měli byste to vidět. Já jsem nadšená. I napodruhé. 

V davu hleděli všichni poněkud vzhůru, hluboce vdechovali březnový vzduch a slunce je oslňovalo, takže sotvakdo viděl něco víc než svůj vlastní obraz na obloze.

(F. S. Fitzgerald, "To nejrozumnější")

Dnes slunce nesvítí, ale i tak se cítím celistvěji. Knoflíky kabátu odpočívají, čtení na zastávkové lavičce je příjemné a vítr tolik nestudí. Ve vzduchu je vůně nových začátku, alespoň mi to tak trošku připadá.
Těším se na mé nové holandské přátele a čtu.
Jsem zmatená z Vln. Zmatená, ale takovým.. hezkým způsobem. A přes to všechno je to knížka plná spousty krásných slov.

Brno, ještě z víkendu. Já a focenízachůze jsme přátelé. -_-

Ale dnešek je poněkud unavený, více než jindy.
Doufám v brzké zmizení všeho mračna. Nejen toho na obloze.
A tak.
James. Připomíná mi šedou oblohu. A to, jak je smutné, že si ho asi nikdy nevezmu.

It could be the day that all our dreams come true

jako bych opět trochu žila
mám otevřená okna a necítím zimu.
nikde.

Ráda si občas vytáhnu pár náhodných věcí a tvořím mezi nimi přátelské vztahy.

A dopisy stále přicházejí

a tryskáče opět létají

Více takových dnů, prosím.

Tame Impala - Apocalypse Dreams

Pusťte si ji, ať se můžete cítit jako já.

Jinak Deníky zatím odkládám a dočtu je až přečtu Vlny, dočetla jsem Bukowského a začínám s Fitzgeraldem.

Co kdyby naše lebky byly stejně průsvitné jako silonky?

Bylo by pak jednodušší nám porozumět?
...

je to jen odvaha a není to jen jako úplně nejlepší vesmír

Vesmír je úžasné slovo!
A objetí. Stupňuje se to. Je fajn, když se vám plní objetí ze seznamu těch, která si přejete. A Fixa. A všechno.

x

Mám ráda hezké začátky nových měsíců.