Všechno závisí na konci. Je to jako s filmy. Konec může průměrnej snímek vyhodit v kulturním zážitku až někam do výšin nebo naopak poměrně dobrý film totálně shodit. Změnit celej dojem.
A tak to je i s mým uplynulým rokem. Chtěla jsem si říct jak budu "oslavovat" konec dalšího posranýho roku, ale přemýšlela jsem nad tím a zjistila jsem, že se posral asi jen ten konec. V roce 2012 jsem poznala spoustu novejch věcí, pár novejch lidí, tuny skvělý hudby a věci se změnily. Nebyl to špatnej rok, vůbec ne. Nový zkušenosti, ať už dobrý nebo špatný. Jen můj nynější duševní stav mi nedovoluje mít z toho všeho radost.
květen, mám tuhle fotku děsně ráda. Ukrývá se toho v ní pro mě hodně, nejenom koncert Sunshine a Majáles v Olomouci. Jsou v tom i náhody, emoce, moje koncertní euforie and so on.
Třetí březen, přála bych vám znát (Man)Darinku. Světlo do života :)
Chtěla jsem sem dát pár fotek z Vánoc, abych mohla předstírat, že jsem měla vánoční náladu. Ale fak it.
Vánoce zmizely strašně rychle, aniž bych je zaregistrovala, moje nálada se nelepší a nemám se na co těšit. A jsem zklamaná. Vším. Expectations will kill you.
A polštáře rozhodně nenahrazujou velký dlouhý vyhublý těla který bych chtěla objímat.
Tenhle výtvor nestojí za nic, jen jsem prostě chtěla někam nacpat ten text, část PDA od Interpol. Vážně si moc přeju, aby mi někdy někdo něco takovýho řekl, nějaký "miluju tě" se může jít vycpat.
A v pozadí můžete zahlédnout Stellu, kterou si vůbec nezasloužím a mám z tohoto dárku vážný pocity viny.
ani nevíte jak unávný je hledat ty mini písmenka v knížce o okrasných ptácích
občas se jdu tak ven sama projít a myslím na to, jak moc nenávidím tohle město
Ale vážně, nenávidět v podstatě svůj domov je asi základ všech mejch nahovnochcispatněkolikdní nálad.
A být sama venku taky není vždycky zrovna povzbuzující.
A chtěla bych někoho fotit. Nikdo nechce. A nebo se mi prostě nehodí. Nebo jinej stupidní důvod.
Prosím, přijeďte někdo, já neznám vás, vy neznáte mě. Vyfotíme se spolu, prohodíme pár slov a už se nikdy v životě neuvidíme.
A mám pocit, že jsem toho chtěla hrozně moc říct, ale všechno jsem zapomněla.
Nějaká Vánoční nálada mě letos jako tradičně obešla a mě se zase zmocňuje ta myšlenka, že se mi děsně stýská po dětství. Ano, dítě jsem pořád, ale přeci jenom to období, kdy jsem měla z věcí větší radost už zmizela. Pamatuju si, že pro mě byly Vánoce vždycky asi nejlepší část roku, pamatuju si ten pocit, co jsem cítila, dokážu si ho vybavit, ale nedokážu ho už zažít znovu.
Místo toho mi tyhle svátky spíš lezou na nervy a jediná hezká věc bude asi ta spousta jídla a tričko s Joy Division, který najdu po stromečekem (ano, můj život tak bude konečně kompletní.).
Miluju noční cesty autem/autobusem/vlakem/na létajícím koberci/...
a jsem paranoidní stále víc a víc a fotím trapný fotky.
Ale přeju Vám hezký Vánoce a nezblázněte se z toho. Zase se budu pár dní křečovitě usmívat na všechny příbuzný, omnomnom.
A venku je zvláštní počasí, něco mezi zimou, jarem a podzimem. Special, but not in a good way. A udělala jsem novej (zimnínebonevimco) playlist.
A Sigur Rós. Po dlouhé době jsem si pustila Takk.. a mám celkem klid v duši. Co víc si přát.
Skončila škola a 21 dnů do té budovy nevkročím. Hned po vánočních prázdninách jedeme na lyžák a nemám z toho dobrej pocit. Nemám vlastně dobrej pocit celkově z těch prázdnin. I když školu nenávidím.
Je zajímavý, jak mě jeden člověk dokáže tak nechutně ovlivnit. Asi se rozbrečím a hystericky rozesměju v ten samej moment, sweet.
Tyhle Vánoce budou stát za prd.
Vánoční depky jsou fajn. A nevím jak moc (ne)ironicky to myslím.
is it?
A citím teď podivnou dávku nostalgie, J. mi udělala playlist písniček, co máme nějakým způsobem společný, A chce se mi z toho brečet, vlastně brečím, jen tak nasucho. Není člověk co by toho o mně věděl víc než ona.
Achjo, asi zmizím, jo? Úplně. Někam do krabice s cereálníma lupínkama nebo krabičky od sirek.
A jestli nepojedu na The xx, nebo Two Door Cinema Club, tak asi rovnou spáchám vnitřní sebevraždu. I don't wanna die inside anymore. Zachraňte mě někdo, prosím. Už jsem zoufalá. Přijeďte, vezměte mě za ruku a odneste někam, kde maj všichni vlasy Jima Morrisona, prasátkovskej a hodnej obličej Alexe Trimble-a, kde poníci kakají duhu a kamarádí se s jednorožci a kde nějakej muž v kabátě čeká na člověka jako jsem já.
Miluju ten fakt, že jsem objevila tuhle kapelu. A jejich 10 Zelených Psacích Strojů. Slyším v nich trošku Beatles.
Unavená tak nějak ze všeho.
Jako bych měla nějakou už asi dvou měsíční podzimní depku i když je zima a já bych měla být celá bez sebe z toho, že budou Vánoce. No jasně. A mám ráda sarkasmus, ironii a takový věci.
Dlouho jsem v sobě necítila tu pravou hlubokou radost. Všechno se nějak ztrácí.
Poslouchám The Horrors a v mý hlavě pobíhám v teple letní noci po odlehlejch loukách někde za městem s tajemným mužem v kabátě, krabičkou cigaret a obalem od vinylové desky. A nic nám nechybí. A já nevím, jestli mi tady ty představy dělaj radost, nebo mě jen víc mučí. Spíš to druhý. Rozhodně to druhý.
Poslední dobou mi rozumí asi jen Jim z trička. Nemluví a je perverzní méně než obvykle.
Šílencovi víkendy. Někdy tu vyfotím znovu, tohle byl jen tak... na rychlo. Jo a to je ta stará dětská zapomenutá knížka, do které maluju. A píšu. A tak. Však to znáte.
Mám k ní určitej druh citový vazby.
When you wake up, when you wake up...
You will find me.
Řekněme, že jsou to promluvy mého "guide to come and take me by the hand" ke mně a že ho vážně jednou najdu. Přijde v kabátě, s cigaretou a prázdným obalem vinylové desky Unknown Pleasures.
Oh, ano, jak originální popisek.
Omlouvám se, že jsem asi na čtrnáct dní umřela, ale.. nevím, je to teď všechno takový nijaký, prázdný období ještě neskončilo a já nemám vůbec sílu něco tvořit/dělat/říkat/psát/whatever. I just want to sleep. And stop thinking. At least for a while.
Ale uklidňujou mě fotky se světlama, rozostřený fotky se světlama.
Je to jako příběh ulice, pohádka na dobrou noc, hudba pro neslyšící. Nevím, je to medžik.
mrzí mě, že nemám padesátku objektiv, nebo tak, ale i tak se jakž takž dá s těma světlama kouzlit :)
Apollo Sunshine - Breeze
Miluju tu písničku, miluju celej ten soundtrack k Whip it!
Je to už děsně dlouho, co jsem na tom filmu byla v kině, tenkrát mě hodně ovlivnil, i ten soundtrack. Je to děsně skvělý, tvoří to mír v duši, falešnej, ale aspoň nějakej.
A mám 13 pravidelných čtenářů! :) Chtěla jsem oslavovat prvních deset, ale to jsem nějak prošvihla a třináctka je přeci jenom moje oblíbený číslo takže tak. Moc Vám děkuju.
Dreams, fairy tales and so on.
Útěky v hlavě někam pryč.
Slunce.
Čaje.
Svetry.
Záclony-
a světýlka.
A hlavněYouth Lagoon. Zase jsem objevila něco naprosto ohromující/odzbrojujícího/..
A hlavně ta část kolem 1:20, zbožňuju, když si to pustím tak moc nahlas, že mi z toho duní celej stůl a všechno kolem. Magic.
