Up All Night project

Tak jsem zas chytla tu kreativní náladu, poskládala si ptáky z papíru a vyhrabala nějaký vánoční hvězdičky. A natáčela. Ráda piju čaj a mám ráda roztomilé věci.
Oliver Tank, jednou si ho vezmu a místo svatby si uděláme čajový dýchánek a bude mě učit jak pomalu tančit.
enjoy.
(a občas tam zahlédnete sestřiny ruce.)

Zavřít oči a nechat se unášet Beach House

Už to bude skoro tejden co jsem byla na Beach House v pražské MeetFactory.
Těžko se to popisuje slovy, nic takovýho jsem předtím ještě nezažila a ještě asi ani dlouho nezažiju.

Ta svatozář. Victoria je děsně inspirativní. Tím, jak si užívá hudbu, kterou vytváří.

Už jenom to být v MeetFacotry byl zážitek, nebyla jsem na stylovějším místě než bylo tohle.

Skoro celej koncert jsem měla zavřený oči. Udělalo mi nehoráznou radost, když jsem se ohlédla za sebe a tam stáli lidi co měli oči zavřený taky. Úžasný jak hudba dokonale spojuje. Točila se mi hlava, představovala jsem si, jaké by to bylo prohrábnout Victorii Legrand vlasy, protože je majitelkou snad těch nejkrásnějších a nejhustších vlasů pod sluncem. Její hlas se mi zarýval hluboko do mozku a její gesta jakoby naznačovala jakým směrem se mám v životě vydat. je můj novej duchovní vůdce.

A na tom koncertě se stal snad jeden z nejmagičtějších momentů. A já..jsem nic neudělala. nechala to odejít. Víc budeme litovat věcí, co jsme neudělali než udělali. Zapomněla jsem na to. Wish me luck, maybe it wasn't last chance.
(nechce se mi to vysvětlovat, je to i tak dost  složitý.)

Don't you know it's true?

Dneska.
Uvidím Beach House. A Holy Other. Asi se rozpustím štěstím a radostí dohromady.
Mám v břiše takovej ten divnej pocit, to je asi normální, když přijde den, kterej vás udržuje při životě asi 4 měsíce a je pro vás takovým bodem, díky kterýmu přežívate, protože, víte, že přijde.
Cítím, že bude kolem mě spousta lidí. Spousta zajímavejch lidí.
Nechci se těšit.
Nechci nic očekávat.
Ale pocity nezastavím.
Jemi vlastně líto, že je to už dneska,. Za pár hodin. Přijde to a rychle zmizí. Je to podobný jak když jsem se jako malá těšila na Vánoce a zažívala podobný pocity,
Ale prostě...
Noooorrrwaaaaaay!

Cold hands, war in your mind, rain.

Začal listopad.
Teď řeknu asi to největší klišé všech dob ale.. Ten čas strašně letí. (zajímá mě, kolik tísíců lidí na světě to v tuhle minutu právě řeklo taky.)

Trojúhelníky, obrázky co nevím co znamenají ale uklidňuje mě je kreslit, studený ruce, boty na klínku, školní chodby, svetry, zamilovanost do jména Oliver, brečení u filmů se zamilovanejma stylařema, když říkaj roztomilý věci, fixy, oční linky, přesazený čaje, občas až moc dobrá nálada, kterou střídá děsná melancholie a všecko, postrádání světla, smutná kytara v rohu pokoje a šílená chuť odjet někam, kde mě nikdo nezná. Kde nikoho neznám já. Kde mě nikdo nebude chtít hledat.

Tady jsou nějaký moje sketchbookový práce za poslední dobu. Naplňuje mě to. a Miluju rozfoukávání a zapuštění vodovek.

Learn to fly

Ano, vždycky jsem chtěla vědět, jaký to je skenovat si  ruku.

Ten text mi nějak přišel do hlavy, Little girl jsem já. Little girl na obrázku je Alice Glass z Crystal Castles, tak trochu.

Po dlouhé době jsem zas udělala novej playlist, kterej si myslím celkem vystihuje tohle listopadový pošmourno. Interpol, The National, Bon Iver, Beirut,..

Poznala ho. A já jsem poznala, že je to asi vážně moje oficiálně  nejlepší kamarádka, co mě zná nejlíp, i když to tak ani nevypadá. Toť k dnešku.
Jdu zmizet ve svetru.
Tududu.