Začal listopad.
Teď řeknu asi to největší klišé všech dob ale.. Ten čas strašně letí.
(zajímá mě, kolik tísíců lidí na světě to v tuhle minutu právě řeklo taky.)
Trojúhelníky, obrázky co nevím co znamenají ale uklidňuje mě je kreslit, studený ruce, boty na klínku, školní chodby, svetry, zamilovanost do jména Oliver, brečení u filmů se zamilovanejma stylařema, když říkaj roztomilý věci, fixy, oční linky, přesazený čaje, občas až moc dobrá nálada, kterou střídá děsná melancholie a všecko, postrádání světla, smutná kytara v rohu pokoje a šílená chuť odjet někam, kde mě nikdo nezná. Kde nikoho neznám já. Kde mě nikdo nebude chtít hledat.
Tady jsou nějaký moje sketchbookový práce za poslední dobu. Naplňuje mě to. a Miluju rozfoukávání a zapuštění vodovek.
|
Learn to fly |
|
Ano, vždycky jsem chtěla vědět, jaký to je skenovat si ruku. |
|
Ten text mi nějak přišel do hlavy, Little girl jsem já. Little girl na obrázku je Alice Glass z Crystal Castles, tak trochu. |
Po dlouhé době jsem zas udělala
novej playlist, kterej si myslím celkem vystihuje tohle listopadový pošmourno. Interpol, The National, Bon Iver, Beirut,..
Poznala ho. A já jsem poznala, že je to asi vážně moje oficiálně nejlepší kamarádka, co mě zná nejlíp, i když to tak ani nevypadá. Toť k dnešku.
Jdu zmizet ve svetru.
Tududu.